Ve čtvrtek 24.3.2011 v Novojičínském deníku v rubrice Den s … vyšel tento článek.
Jindřiška Stuhlová: V Charitě není žádný
den st
ejný
Práce charitního personálu je stále ještě všeobecným míněním podceňována. O tom, co musejí například pečovatelky všechno zvládnout a s čím se musejí umět vyrovnat, vypráví vedoucí sociálního úseku Charity Odry Jindřiška Stuhlová.
Odry – Přes dvanáct let pracuje Jindřiška Stuhlová v Charitě Odry. Nejdříve působila jako vrchní sestra a zajišťovala provozní a organizační chod pečovatelské a ošetřovatelské služby v Charitě. V současnosti zastává post vedoucí sociálního úseku a zástupce ředitele.
Její den není nikdy stejný. Kromě běžné administrativy, vyřizuje telefonní hovory, provozní činnosti pečovatelek, vytváří dokumentaci k pečovatelské službě, provádí sociální šetření a zavádí péči u nových uživatelů služby a pokud je jí třeba, vyjíždí do terénu za klienty. „Může se stát, že zavolá pečovatelka s tím, že má někdo náhlé zdravotní potíže, a nebo řeší nějakou nenadálou situaci u uživatele, nebo v terénu. Máme to zařízeno tak, že děvčata zavolají mě a já, pokud je to možné a situace si to vyžaduje, přijíždím za ní, nebo jestliže je to akutní, dám jí instrukce, jak má uživatele zabezpečit a že je nutné volat záchrannou službu. Musím pak zajistit terén dál, aby další uživatelé, které má na starosti, nezůstali bez pomoci. Dle provozních možností ji nahradí jiná pečovatelka nebo tam jdu sama,“ popsala registrovaná zdravotní sestra Jindřiška Stuhlová a vzápětí dodala. „Žádný den prostě není stejný.“
Po příjezdu do práce bývají už všechny pečovatelky v terénu. Po vyřízení agendy a případných přání uživatelů se kolem desáté hodiny schází s pečovatelkami ke krátké pracovní schůzce. „Na Odersku pracuje pět pečovatelek, čtyři jsou na ranní službě, od šesti do půl třetí, a jedna je na odpolední službě,“ vysvětlila Stuhlová.
Práce pečovatelek je skutečně rozmanitá. Starají se nejen o staré lidi, ale také o lidi se zdravotním postižením či chronickým onemocněním. „Největší škálu uživatelů tvoří senioři. V naší péči jsou ale i dvě děti na střední církevní škole, které potřebují dopomoc například s hygienou, donáškou večeří a tak dále. Za některými uživateli docházíme třikrát denně,“ zmínila zástupkyně ředitele. Do náplně pečovatelských služeb oderských pečovatelek patří také pomoc s hygienou, s přípravou a podáním jídla, úklidem v domácnosti, nákupy, sociální pochůzky, doprovod k lékaři, dovoz obědů a celodenní péče – to znamená návštěva u uživatele služby několikrát denně. „S uživateli pečovatelské služby individuálně plánujeme služby tak, aby byly zajištěny jejich potřeby a přání, aby pomocí pečovatelské služby docházelo k jejich podpoře a aktivaci.“
I když je Charita vnímána širokou veřejností stále jako poskytovatel bezplatných služeb, není tomu tak. Uživatelé pečovatelské služby si pečovatelské úkony hradí dle ceníku pečovatelských úkonů Charity Odry, který je v souladu s vyhláškou.
Na to povětšinou využívají takzvaného Příspěvku na péči, který je sociální dávkou a tato dávka je rozlišena čtyřmi stupni. Zažádat o služby Charity však může prakticky každý, kdo potřebuje pomoc.
Jako každá práce s lidmi je i tato psychicky náročná a ne každý člověk takový zápřah zvládne. Podle Jindřišky Stuhlové je práce v terénu tou náročnější částí. Pečovatelky přejíždějí z místa na místo, pečovatelské výkony se provádějí ve vlastním sociálním prostředí uživatelů, v jejich domácnostech, v dešti, sněhu, zimě, horku, komunikují s klientem, myslí na jeho potřeby a plně se mu věnují. „O to to je náročnější, člověk je sám. Naproti tomu mi děvčata mohou kdykoli zavolat a já jsem jim ku pomoci. Jsem tu od toho, abych jim vytvářela dobré podmínky k práci,“ uvedla sympatická vedoucí. „Nejcennější, co člověk má, při práci s lidmi, je pracovní tým. Když je sehraný a můžeme se na sebe spolehnout, dá se zvládnout všechno. Každý máme nějaký práh zátěže, kterou uneseme, a myslím si, že práh zátěže terénní práce je vysoký. Člověk, který tento práh neunese, tady nemůže pracovat,“ uzavřela s jemným úsměvem.
autor: VĚRA RŮČKOVÁ